„Pane prezidente,

já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí?“

Ja neviem, či nasledujúce video potrebuje nejaký zvláštny komentár, myslím si, že skôr nie, ako áno, ale napriek tomu pár slov … objavila som ho dnes úplnou náhodou, keď som hľadala nejakú hudbu, ktorá by mi spríjemnila sobotné upratovanie i varenie. Pustila som si tú pieseň a zapáčila sa mi jej melódia, po chvíli, keď som sa započúvala aj do jej textu … ani neviem prečo sa mi rozkotúľala slza po líci … hm, aké smutné, povedala som si a dala „replay“. Tento krát som sa zapozerala aj do sprievodného videa … a začala som sa smiať …  

… a keď som si to video prehrávala druhý krát, rozhodla som sa, že ho zverejním aj na tomto blogu. Môže sa stať, že link, ktorý som sem vložila, nebudete môcť spustiť, lebo je blokovaný, pre kontroverzné video, iba pre registrovaných užívateľov YuoTube … pre istotu prikladám aj neblokovanú verziu …    

Pane prezidente – ústavní činiteli
píšu Vám dopis ,že moje děti na mě zapomněli
jde o syna Karla a mladší dceru Evu
rok už nenapsali rok už nepřijeli na návštěvu

Vy to pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já žádám jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí

Pane prezidente a ještě stěžuju si
že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy
i poštovní známky i bločky na poznámky
i telecí plecko, Řecko i Německo – prostě všecko

Vy to pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí

Pane prezidente České republiky
oni mě propustili na hodinu z mí fabriky
celých třicet roků všecko bylo v cajku
teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku

Vy to pochopíte
vy se mnou soucítíte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí

Pane prezidente – moje Anežka kdyby žila
ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila
řekla by: Jaromíre chováš se jak malé děcko
víš co on má starostí s celú tu Evropu s vesmírem a vůbec všecko

Ale vy mě pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí
pane prezidente